Pamětní deska přátelství na Ludwigstraße v Selbu

Další zvláštní formou setkání byl během bavorsko-českých týdnů přátelství Stůl přátelství v Ludwigstraße v Selbu. Jednalo se o něco nového a téměř „experiment“. Výsledkem bylo, že každý měl otázky typu: „Dokážou se pro to lidé nadchnout?“, „Kolik jich přijde?“, „Co bude k jídlu?“, „Jaké bude počasí a jaký to bude mít vliv na počet hostů?“. Protože na této akci byli všichni lidé ze Selbu a širšího okolí pozváni, aby si společně sedli venku k dlouhému stolu a vyměnili si názory u „jídla a pití“.

Hosté mohli ochutnat něco nového; každý, kdo měl rád, si přinesl vlastní tradiční pokrm ze své země a nabídl ho k ochutnání. S nápadem přišel konceptuální umělec Ondřej Kobza z Prahy, který podobnou akci uspořádal již několikrát, mimo jiné na Karlově mostě v Praze, kde se sešlo mnoho lidí. Pro Selb a Týdny přátelství přijel s celým svým týmem vysoce motivován a v Ludwigstraße instaloval skvělý a atraktivní stůl; pro který přivezl i odpovídající výzdobu bavorsko-české vlajky.

„Sdílejte a vyměňujte si se svým sousedem u stolu“ bylo pobídkou k vzájemnému poznávání. A skutečně, dost lidí přišlo a nabídlo k ochutnání dobroty, které si s sebou přinesli. Ať už šlo o dezerty, pochutiny nebo prostě jen dobře připravený salát, pomohly navázat konverzaci se sousedem u stolu. Také konceptuální umělec Ondřej Kobza si dal záležet, aby si s lidmi popovídal a ochutnal, co si přinesli. Během večera byl zájemcům k dispozici pro výměnu.

Tato tabule přátelství | Stůl přátelství měla podle přání Bavorsko-českých týdnů přátelství opět ilustrovat, co mohou lidé a region nabídnout. A mnoho lidí se připojilo! Ať už v rámci společné hodiny zpěvu Poradního sboru seniorů Selb a paní u klavíru, jako varhaník na sudech, jako návštěvník DJ party v Jungbrunnenu, jako jednočlenná kapela nebo jako součást aplaudující sestavy, když oblíbená pochodová kapela Selb hrála hudbu přes Ludwigstraße.

Spolupráce byla vynikající. Dokonce i liják se stal součástí festivalu. Když se spustil liják, lidé hledali úkryt před lijákem v různých průchodech a obchodech. To nebylo na škodu, ani to nezkazilo náladu, protože i toto temné počasí zajistilo, že neformální komunikace pokračovala, nebo se dokonce skutečně rozběhla. Bez ostychu, někdy i rukama nohama, nebo s tím či oním slovníkem, který se naučili v průběhu bavorsko-českých týdnů přátelství. „Ahoj!“, „na shledanou“, „srdečně děkuju“, „to nevadÍ“ – „Hallo, Tschüss, Servus“, „herzlichlichen Dank“, „auf Wiedersehen“, „macht nichts“. Po bouřce se opět prostřel stůl a lidé slavili hostinu setkání až do pozdních nočních hodin.